2. 1. 2016

Ze Zabijáka se stává mazel


Je to přesně dva týdny, co jsme tady psali o kocourovi, ke kterému se kvůli jeho obrovské agresivitě nemohl přiblížit vůbec nikdo. V předchozím příspěvku najdete podrobnosti o tom, za jakých okolností se k nám do spolku dostal. 

Kocour tak ostře útočil na cokoliv, co se kolem něj pohnulo, že jediná šance, jak zjistit, jestli není zraněný, byla anestezie. Veterinář kocoura uspal, prohlédl a zjistil, že je po fyzické stránce v pořádku. Ještě spícího kocoura jsme mohli přesunout do místnosti, kde nejsou žádné jiné kočky, aby se trochu zklidnil. 

Prvních několik dnů se k němu každý z dobrovolníků vydával jen s velkou opatrností, aby ho nakrmil a obstaral. Nechávali jsme si únikovou cestu, protože kocour, kterého jsme pojmenovali Zabiják, prskal, syčel a snažil se útočit. 

Zabiják si spokojeně hoví v kuchyňce... 

Pak jsme si řekli, že se přece nebudeme bát kočky, protože už jsme zvládli leccos.  A zkusili jsme Zabijáka pustit na chodbu. Po chvíli už zvědavě přišel do místnosti, kde byli lidé a stalo se něco neuvěřitelného - dovolil nám, abychom ho pohladili. 

Ze Zabijáka se pomalu stává mazel. Rád se tře o lidské nohy, bere si dobroty přímo z ruky, nechá se pohladit po hlavě i zádech, spokojeně si přede a varovně zavrčí už jen občas. Nemá rád zvýšení hlasu, na to reaguje stále ještě agresivněji. Zatím k němu pořád přistupujeme s respektem, protože je to opravdu pořádný kus kočky. Ale myslíme si, že časem z něj bude mazlíček vhodný k osvojení. Jen jméno Zabiják už mu ve spolku asi nikdo neodpáře. 


...a docela se mu líbí focení.